Bylo, nebylo v malém perníkovém městečku nazývaném Pardubice, se narodila jedna holčička, které se říkalo Janka. Za pár měsíců po ní se v o něco málo větším městě pod Hradem narodil chlapeček, který poslouchal určitě něčím jiným než ušima, proto mu všichni začali říkat Bezuch. Oba rostli jako z vody, ona v kázni a on příliš do pohody. Když jednoho léta osudného, nápadem biologa neznámého, se jejich mládeže potkaly a pohledy tak poprvé setkaly. Však první jiskření, přišlo až po desetiletém prodlení. Stačilo pár zkažených zubů a na chvíli otevřít hubu. A rande z toho bylo hned, pak první pusa přišla jakbysmet. Po pár rocích na to, Bezuch poklekl a řekl zlato, vezmeš si mě za muže, tam v parku u rybníčku, kde kvetly růže. Janka kývla na tu žádost, doma z toho velká radost! Otec Janky neváhal a tu zprávu všem vědět dal, že i poslední dcera bude udána a za muže dobrého provdána. Nyní plánuje se veselka a z Janky bude manželka.
